Daniel Hůle: Díky Pelikánovi

 „S Robertem Pelikánem jsem jednal několikrát a musím říci, že takto chytrý a sociálně smýšlející člověk je ve státní správě spíše výjimkou,“ píše Daniel Hůle, vedoucí dluhového poradenství organizace Člověk v tísni.

 

 

Zdá se, že deník Aktuálně.cz s týdeníkem Respekt vytáhly do boje za ministryni Válkovou. Sám si netroufám pravdivost vznášených tvrzení rozporovat, ale organizace justice není jedinou sférou, ve které se v posledním roce na Ministerstvu spravedlnosti svádí zásadní spor. Další oblastí je obchod s dluhy, na jehož rozmachu a udržení se ministerstvo podílelo kontinuálně posledních 10 let a právě v této oblasti jsou mé zkušenosti s ministryní Válkovou a Robertem Pelikánem zcela opačné. To, co započal Pavel Němec, když několikanásobně zdražil odměny pro advokáty, úspěšně bránili i další ministři v podobě Jiřího Pospíšila či Pavla Blažka s podporou charismatického náměstka Františka Korbela.

Díky vzájemné symbióze lidí z ministerstva a vymahačské lobby se v oblasti obchodu s dluhy nic zásadního nedělo, jen občas se veřejnosti předhodila změna v duchu chytré horákyně, kterou jedni prodávali jako velké omezení advokátů a vymahači se zas chlubili, jak se jim podařilo zabránit téměř všem zamýšleným změnám. A tak se hrálo divadlo pro chudé o nekonečných dějstvích, dokud autorita nejvyšší novelu Františka Korbela neoznačila za neústavní.

V té době se do problému rozhodlo zasáhnout několik poslanců napříč politickým spektrem a tato snaha byla do jisté míry završena v létě 2014 novelou advokátního tarifu. Když se přitom po bok Heleny Langšádlové, Marka Bendy a Jana Chvojky zařadila i nová poslankyně Helena Válková, všichni jsme jásali.

O to větší zklamání se dostavilo poté, když paní ministryně začala připomínat krále z Pyšné princezny návrhem na zamítnutí zákona, který sama předkládala. Následoval vynucený odchod Hany Marvanové, která personálními změnami omezila přímý vliv vymahačů na rozhodování úřadu, jemuž se přezdívalo Ministerstvo práv advokátů. Vymahači teď musí zakládat lobbistické party jako je Česká asociace věřitelů nebo exekutoři za spravedlivé exekuce, aby svůj vliv alespoň částečně udrželi.

S Robertem Pelikánem jsem jednal několikrát a musím říci, že takto chytrý a sociálně smýšlející člověk je ve státní správě spíše výjimkou. Odvaha, s kterou prosadil snížení nemravných advokátních odměn, mě osobně překvapila. Nebýt jeho, v Česku pořád kvete obchod s dluhy a paní ministryně si dál hýčká pověst slušné dámy, co s nikým nebojuje.

Možná mi něco podstatného uniká, ale toto je má osobní zkušenost. Samotná obrana Válkové a útoky na Pelikána pak zavání tažením proti Babišovi za každou cenu a válkou mezi novináři. Tak budu aspoň držet palce Robertu Pelikánovi, aby z něj nezbylo jen to charisma.

Daniel Hůle, dluhový analytik Člověka v tísni