Právnička Vlachová: zastupuji dětské dlužníky

Stačí malá legislativní nedořečenost a tuzemský dluhový byznys jí umí využít ve svůj prospěch. V Česku je 150 000 mladistvých dlužníků, často z dětských domovů, kteří začínají svůj už tak těžký dospělý život v mínusu. „Nemám ráda, když se řekne, že něco nejde,“ říká advokátka Alena Vlachová, která se rozhodla malým dlužníkům ve svém volném čase pomáhat.

 

 

Jak jste se dostala k zastupování mladistvých dlužníků?

Jednou jsem si v časopise Respekt přečetla článek o advokátovi Sokolovi, jehož advokátní kancelář zastupuje pražský dopravní podnik při vymáhání dluhů za jízdy načerno. Asi za 14 dnů vyšla reakce na článek od ředitelky Dětského domova v Boskovicích. Psala o dětech, které mají dluhy, aniž by si je zavinily a aniž by do své plnoletosti o nich věděly (až po jejich odchodu z dětského domova se ozve exekutor se svými požadavky). Ředitelka žádala advokáta Sokola, když je takový odborník na dluhovou problematiku, aby jí i těmto dětem poradil, co s tím. A tak jsem paní ředitelce zavolala, zeptala se, jestli se jí neozval doktor Sokol (že bych mu nerada lezla do zelí) a navrhla, že dětem zkusím pomoci já.

 

Z čeho prameni dluhy dětí?

Z poplatků za komunální odpad v místě trvalého bydliště dětí, tedy v místě poslední známé adresy rodičů. Ze začátku jsem si myslela, že to bude jedno, možná dvě děti z nějaké vesnice s příliš aktivními úředníky. Nejprve jsem ale zjistila, že je to město Brno, a pak, že je to systémový problém. Zákon říká, že poplatníkem za odvoz komunálního odpadu je osoba s trvalým bydlištěm v obci. Osoba je samozřejmě, jak ten komu jsou dva měsíce, tak ten komu je 20 let. Trvalý pobyt má dnes každý i bezdomovec je přihlášen alespoň na ohlašovně úřadu. Pokud je tedy člověk nahlášen v obci s touto vyhláškou stává se podle zákona i poplatníkem, aniž by někdo zkoumal, jestli tam ten člověk opravdu bydlí.

 

Všechny české obce účtují poplatky za odpad už dětem?

V podstatě všechny kromě Prahy, která postupuje jinak, a ještě dvě větší města. Možná existují ještě nějaké vesnice, kde takto poplatky za odpad nevyměřují, ale budou to spíše výjimky. Tento způsob účtování poplatku je totiž velmi jednoduchý – jedna osoba za rok rovná se 500 (a dnes už často až 1000) korun za odpad.

 

Jak velké dluhy kvůli neplacení tohoto poplatku měly děti, které jste začala zastupovat?

Ten poplatek existuje od roku 2002, já jsem začala první děti zastupovat v roce 2012. Samotný dluh byl tedy většinou kolem 5000 až 7000 korun. Možná se to zdá málo, ale pro děti z dětského domova, které často nic nemají, je to velmi zatěžující.

 

Najímají se obce na vymáhání těchto dluhů advokátní kanceláře?

Zrovna Brno se chová vlastně docela slušně. Některé z těch dlužných poplatků nakonec po dětech nevymáhaly a byly promlčeny. Ale máme případy měst, jako jsou Znojmo a Prostějov, které si najímají advokáta, aby jim sepsal na tento dluh exekuční návrh (což je asi tak půlstránkový text), ale dluh to navýší o tisíce. Ani jedno z těchto měst není zrovna malé, takže je velmi nepravděpodobné, že by nezaměstnávalo alespoň jednoho právníka, který by v rámci svých pracovních povinností nebyl schopný sepsat návrh sám. A druhá věc je, že vymáhání poplatků za odpad prostřednictvím exekutora je v rozporu s daňovým řádem. 

 

Jak?

Jedná se totiž o veřejnoprávní pohledávku, kterou lze vymáhat pomocí daňové exekuce a kterou provádí finanční úřad. Náklady jsou pak v řádu stokorun, nikoli tisíců jako u soukromého exekutora.

 

Praxe je ale často jiná…

Mám i případ, kdy město Prostějov vymáhalo po čtrnáctiletém dítěti 550 korun za poplatky za odvoz odpadu z doby, kdy té dívce byly dva a tři roky, prostřednictvím advokáta. Ten sepsal exekuční návrh a exekutorka, ke které se dluh dostal, dívce zablokovala účet se sirotčím důchodem. Za vymožení těch 550 korun chtěla navíc skoro 10 000 pro sebe a dotyčného advokáta.

 

Bude to precedent

 

Jak postupujete, abyste dětí z dluhů dostala?

Na začátku jsem vstoupila do poplatkového řízení. Sepsala jsem odvolání, které zamítli. Argumentovali tím, že platební výměry byly dětem odesílány na adresy jejich rodičů (těch rodičů, kteří se o ně nezvládli postarat a od nichž byly děti odebrány do ústavní péče). Odvolací řízení trvalo rok a proti zamítavému rozhodnutí o odvolání jsem podala správní žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který nám po dalším ročním řízení dal letos v létě zapravdu. Uznal naši argumentaci spočívající v tom, že zákon o místních poplatcích nelze vykládat takto mechanicky, ale musí se přihlížet k celému právnímu kontextu a především k mezinárodní Úmluvě o právech dítěte. Soud také řekl, že tou osobou povinnou platit tento poplatek není dítě, ale zákonní zástupci, tedy rodiče. Zároveň krajský soud rozhodl, že zastupovat práva dítěte v těchto případech před soudem nemůže rodič z důvodu konfliktu zájmů, protože rodič je vlastně tím, kdo má poplatky platit.

 

Jak reagovala protistrana?

Jihomoravský kraj podal stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Doufám, že i tam bude naše argumentace uznána a rozsudek Krajského soudu v Brně potvrzen. Pak bychom měli autoritativní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým by se při rozhodování řídily soudy i obce v dalších případech.

 

Devítiletý odsouzený

 

Narazila jste i na jiný typ dluhů, které děti měly?

Po prvních případech z dětského domova v Boskovicích jsem obeslala i další dětské domovy s nabídkou pomoci. Začali se mi ozývat hlavně z domovů, kde mají děti s exekucemi za jízdy načerno. A to jsou mnohem horší případy než poplatky za odpad, protože se jedná o mnohem vyšší částky – v podstatě z každé pokuty za jízdu načerno je dnes dluh ve výši 20 000 korun.

 

Jak se to stalo?

Mám případ, kdy dítěti bylo sedm let, jelo s matkou autobusem bez jízdenky a chytil je revizor. Oba dostali pokutu a soud odsoudil každého z nich zvlášť. Tedy kluka, v době kdy mu bylo devět let, že je povinen zaplatit 1000 korun plus 8 500 za náklady řízení. V odůvodnění je pak mimo jiné napsáno, že „totožnost žalovaného byla zjištěna z občanského průkazu matky…“, soudkyně plzeňského okresního soudu tedy musela vědět, že odsuzuje malé dítě a nepřipadalo jí na tom nic zvláštního.

 

Jezdily děti načerno i samy?

Jistě. Mám případy deseti až dvanáctiletých dětí, které bydlely ve velkých městech a do školy dojížděly autobusem. Doma mnohdy nedostávaly ani pořádně najíst, natož peníze na jízdné, tak jednoduše jezdily načerno. A vy jim dneska vlastně máte asi říct, že mnohem lepší by bylo, kdyby chodily za školu a zůstávaly doma, protože tím by si alespoň nepřivodily současné až statisícové dluhy. Dokonce i Ústavní soud už několikrát rozhodl, že děti v tomto věku jsou dostatečně způsobilé uvědomovat si následky jízdy načerno a že tedy tyto následky musí nést. Žádný ze soudců, exekutorů ani advokátů vymahačských firem, se kterými jsem o tom hovořila, mi zatím nebyl schopný vysvětlit, co má dítě v takové situaci dělat? Má kontrolovat svou matku, zda-li mu koupila jízdenku, a pokud ne jí z tramvaje okamžitě utéct? Co má dělat desetileté dítě, které potřebuje jet do školy a peníze na jízdné doma nedostalo? Má snad vědět, že v případě nouze se má obrátit na sociální úřad a tam se domáhat ochrany?

 

Jak by mělo vypadat legislativní řešení, které by těmto případům předcházelo?

Soud by měl především u nezletilých dlužníků zjišťovat okolnosti, aby věděl, za jaké situace k dluhu došlo a na základě toho určit, kdo je vlastně dlužník – dítě, nebo rodič. Především ale rodič řádně se starající o dítě nemá vůbec připustit, aby věc došla tak daleko, že je dítě žalováno u soudu. Pokud k tomu dojde, pak náklady řízení by měl platit vždy rodič, a tento princip by bylo možné do procesních předpisů legislativně upravit.

 

Jaké výsledky za ty dva roky máte?

Zbavila jsem už děti z dětských domovů dluhů v hodnotě 250 000 korun. Ze zvláštního účtu, který spravuje obecně prospěšná společnost Dejme dětem šanci, můžeme zaplatit dluhy děti, které už nelze vyřešit jinak. Zatím jsme potřebovali jen 3000 korun na oddlužení dvou dětí, které už nebylo možné dosáhnout právní cestou. Zcela oddlužených dětí mám 10, dalších přibližně 20 dětí na oddlužení ještě čeká.

 

Informace o projektu Děti bez dluhů naleznete zde